Ako si sa dostala ku kvetom? V čom je zaujimáva práca s netrvácnym materiálom?

Květiny kolem sebe jsem vnímala odmalička. Moje prababička, se kterou jsem vyrůstala, jimi byla obklopená a moje babička byla zahradnice. Obě mě toho hodně naučily. Hned u našeho domu byla velká zahrada s jabloňovým sadem, která byla plná nejrůznějších druhů květin. Potom jsem se přestěhovala do většího města a dlouhou dobu jsem neměla tak dobrý přístup k loukám, lesům a volným prostranstvím jako dříve. Postupně se mi i tady podařilo najít oblíbená místa v okolí řek a cestiček ve starých zahrádkářských koloniích, která pro sběr využívám doteď. Minulý rok se mi navíc podařilo pronajmout malou zahrádku přímo v jedné z kolonií v samotném centru města. Tady si pěstuji květiny, které používám společně s těmi divokými do svých kytic.

Čím sa líši tvorba s divokými kvetmi a prečo ťa to prilákalo práve k nim?

Divoké květiny nabízí obrovskou diverzitu. Nekonečné množství druhů, zajímavých tvarů a barev z našich luk a zahrad se nedají srovnat s průmyslově pěstovanými růžemi dovezenými např. letadlem z Etiopie, které najdete ve většině místních květinářství. Navíc mám moc ráda, že taková divoká kytice není ničím limitovaná, vlastně si jí může uvázat kdokoliv, kdo jde do přírody.

Ako sa mení tvoja práca s ročnými obdobiami? Kde sú limity práce s kvetmi a sú vôbec?

Veškerá moje práce s květinami se orientuje na aktuální počasí a sezónu venku. Nemám skleník, abychom mohla květiny na jaře rychlit a na podzim je naopak pěstovat co nejdéle. Co na zahrádce nebo loukách během roku vyroste, s tím pracuji. Moje limity jsou tak především zimní měsíce, kdy mám stejně jako příroda přestávku.

Čo ťa inšpiruje a ako s tým súvisia princípy, ktoré v tvorbe dodržiavaš?

Mám ráda, jakou úlohu hraje příroda například v japonské literatuře nebo filmu. Je středem všeho a vše se od ní odvíjí. I svoje výtvory dělám v souladu s přírodou, důležitá je pro mě lokálnost, recyklovatelné a kompostovatelné materiály. To se snažím vždy dodržet. Jediná věc, co z mých kytic po uvadnutí zůstane a nejde zkompostovat je mašle, která se však dá znovu použít.

Kde vidíš budúcnosť Kinoko.studia? Čo by si sa rada ešte naučila, do akej oblasti ešte možno rada prenikla?

Hodně mě baví práce s keramikou. Miluju práci umělkyně Cécile Daladier, která do svých keramických váz vždycky instaluje květiny vypěstované na zahrádce ve francouzských horách. Kdysi jsem na nějakém instagramu četla, že tam kde jsou květiny a keramika se musí vždy stát i nějaké kouzlo. Takže možná tímto směrem bych se chtěla do budoucna vydat.

Ako vnímaš ručnú prácu? Ako sa mení jej význam v dnešnom svete?

Ruční práce je pro mě přirozená součást života stejně jako dýchání nebo chození. S květinami ani s prací na zahradě se to bez ní neobejde.

Foto: Kinoko